Historie výroby koksu na Třinecku
Koks je neodmyslitelnou součástí vysokopecního procesu a díky tomu je jeho výroba spjata s Třineckým regionem již více než 150 let.
Vše začalo v roce 1839, kdy Těšínská komora pod vedením arcivévody Karla Habsburského uvedla do provozu první dřevouhelnou vysokou pec. Současně s ní bylo do chodu uvedeno přes 25 milířů pro výrobu dřevěného uhlí, jenž se používalo jako palivo právě v dřevouhelných vysokých pecích, tedy se jednalo o předchůdce koksu. Během následujících let se doprava dřeva začala prodražovat a bylo nutné ji nahradit. Proto nám známá Těšínská komora v roce 1862 zahájila těžbu černého uhlí na dole Gabriela a vysokopecní výroba přešla postupnými kroky na koks. V té době byl koks do Třineckého regionu dovážen koňskými povozy z nedalekých koksoven, jednalo se však o nákladnou a neefektivní přepravu.
Mezi nejvýznamnější událost, která tehdy položila základy pro zahájení vlastní výroby koksu, patřilo vybudování „ocelové tepny“ a její uvedení do provozu. V letech 1869-1871 bylo dokončeno vybudování Košicko-Bohumínské železniční dráhy, Třinecké železárny díky své výhodné lokalizaci tak získaly potenciál konkurenceschopnosti, když došlo k propojení mezi základnou černého uhlí na Karvinsku a Ostravsku s doly na Slovensku.
Koks se v Třinci začal vyrábět ve druhé polovině roku 1873 ve 4 koksárenských bateriích o 70 komorách typu Gobiet. Poptávka po koksu neustále rostla a proto během následujících let se počet koksovacích pecí téměř zdvojnásobil. Rostly i požadavky vysokopecařů na kvalitu a pevnost koksu, a tak roku 1883 započaly první pokusy s pěchováním uhlí. I když vývoj této technologie trval více než 30 let, konečný výsledek nabyl významu pro celý koksárenský a vysokopecní průmysl. V mezičase byly Gobietovy pece nahrazeny třemi bateriemi typu Otto-Hoffmann, každá obsahovala 30 komor. Tento typ baterií již byl vybaven získáváním vedlejších chemických produktů.
Na konci roku 1905 převzala Třinecké Železárny rakouská Báňská a hutní společnost, která svojí modernizační politikou vyhoupla Třineckou huť mezi nejmodernější hutní závody s uzavřeným výrobním cyklem ve střední Evropě. Poprvé byla postavena baterie typu Koopers s 35 komorami, která byla vybavena regenerátory, díky nimž došlo k výrazné energetické úspoře při výrobě koksu. Následně byla uvedena do provozu i technologie na vypírání benzolu. V té době bylo do Třineckých železáren dováženo přes 500 tis. t černého uhlí ročně, což je pro srovnání zhruba polovina dnešní potřeby.
Třineckým železárnám se podařilo přečkat i válečné období. Za zmínku z té doby stojí noc z 2. na 3. května 1945, kdy ustupující jednotky nacistů zničili všechny mosty v okolí Třince a značně poškodili železniční tratě. Třinec měl zásoby uhlí na minimální úrovni, proto koksaři tehdy přistoupili k zastavení výroby a ponechání všech pěti tehdejších baterií v teplém režimu pod koksem. Výroba byla velmi pracně obnovena po bezmála dvou měsících. Tímto mimořádným technologickým postupem byla tradice výroby koksu zachráněna.
Navyšování užitečného objemu vysokých peci šlo ruku v ruce s požadavky na kvalitu koksu, proto bylo rozhodnuto o výstavbě „Nové koksovny“ na levém břehu řeky Olše. Výstavba byla zahájena roku 1959 a dle původní schválené koncepce měla mít nová koksovna 6 baterii s příslušnými provozy. Akce měla být rozdělena do dvou etap. První etapa počítala se stavbou tří baterií: KB č. 11 a 12, které byly uvedeny do provozu v roce 1962 a KB č. 13, která začala produkovat koks roku 1965. Druhá etapa počítala s výstavbou dalších tři koksárenských baterií, z nichž se postavila pouze jedna, a to KB č. 14 v roce 1982. Nová koksovna již stála na levém břehu Olše, stará koksovna ukončila svůj provoz v roce 1968.
V letech 1990-1992 resp. 1993-1995 došlo postupně na KB č. 11 a následně KB č. 12 k cyklické obnově výrobních kapacit formou generálních oprav. Proběhla zásadní modernizace hlavně v oblasti ekologie, byly instalovány vodní uzávěry, dokončena hermetizace jednotlivých částí a zavedeno odprášení koksové strany koksárenských baterií. Po ukončení generálních oprav na KB č. 11 a 12 bylo rozhodnuto o postupném zastavení KB č. 13 a 14, roční výroba byla postupně snížena na současných 700 tis. t koksu. Pro další navýšení ekologie bylo v roce 1999 uvedeno do provozu odsíření koksového plynu.
V letech 2009 – 2011 proběhla další GO KB č. 12. Tentokrát byla značně rozsáhlejší, vzalo se to pěkně z gruntu a baterie tak prošla celkovou opravou včetně nové základové desky. Nový modernější kabát dostali i další agregáty jako: hasící věž, koksová rampa, třídiče na JTK a výměna korábu. Kompletní rekonstrukcí si prošly výtlačný a pěchovací stroj č. 7 a vodící vůz č. 3. Zcela nový byl postavený převáděcí vůz a hasící vůz č. 2 včetně lokomotivy.
Ani ne za rok po ukončení GO KB č. 12 se začalo s výstavbou zařízení, které není pro koksovny typické – jednalo se o PCI. Ve své podstatě jde o zařízení pro přípravu prachového uhlí 80% pod 90 mikronů s vlhkostí pod 1,5%. Takto vysušené prachové uhlí je dopravováno injektážním potrubím pomocí dusíku na jednotlivé vysoké pece, kde zastává hlavně funkci paliva. Takto je možno dopravit až 20 t/hod. na každou VP.
V roce 2015 došlo k plánovanému zastavení KB č. 11 a započala její GO, která byla dokončena v roce 2016, kdy došlo k prvnímu vytlačení koksu. Rozsah této GO byl výrazně menší než u její sestry KB č. 12. Nová vyzdívka se provedla od úrovně kluzných plechů, zbývající OK a technologické celky byly vyměněny za nové. Za zmínku stojí výstavba nového VPS č. 8, převáděcího vozu a hasícího vozu č. 3 i s lokomotivou. Ostatní stroje prošly důslednou rekonstrukcí.
Současná podoba Třinecké koksovny vypadá následovně, máme dvě pěchovací baterie typu KOOPERS P1, KB č. 11 a 12. Každá baterie má 72 komor s výrobní roční kapacitou 350 000 t suchého koksu. Vyrobený koks je po vytřídění expedován naším odběratelům v rámci podniku. Jako celek plní Třinecká koksovna integrované povolení v souladu s platnými dokumenty BREFF a BAT.
Koksovna si prochází také postupnou automatizací. V roce 2018 byly spuštěny do ostrého provozu hned dva ambiciózní projekty, a to koksová rampa a hasící vůz. Od té doby jsou plně automatické neboli bezobslužné. Práce pilně probíhají i na dalších projektech, jako například automatické polohování obslužných strojů, proti kolizní systém na VPS, centrální mazací systém, přerušované hašení aj. Nejbližší významná akce je plánovaná na rok 2026, kdy je plánovaná modernizace hasící věže. Věž by měla projít rekonstrukcí a modernizací, měly by být navýšena o 4 m, proběhne instalace patentové vestavby včetně sekundárního hasícího roštu. To vše by mimo jiné mělo přinést snížení TZL během hašení koksu na polovinu.
Od prvního vytlačení koksu až po konec roku minulého se v Třinci vyrobilo něco málo přes 77 mil. tun koksu. Kdyby se tento koks naložil do vagónů, tak výsledný vlak by byl dlouhý přes dvě třetiny obvodu naší planety.
Vojtěch Squerzi, technolog výroby koksárenských baterií TŽ